Shirley Hitchingsová a dům v Battersea
Rodina Hitchingsových hlásila klepání, pohyb předmětů a později údajnou komunikaci s entitou označovanou jako Donald. Příběh je silně závislý na poznámkách vyšetřovatelů a pozdějších rekonstrukcích.
Veřejně dostupná dokumentace nestačí k prokázání paranormální příčiny.
Klepání, přesuny předmětů a hlas „Donald“
Battersea se odehrávalo v 50. letech 20. století, tedy v době telefonu, novin a dostupné fotografie, přesto však chybí souvislý nezávislý instrumentální záznam. Velká část chronologie pochází od rodiny Hitchingsových a lidí, kteří případ vyšetřovali se zájmem o paranormalitu. To vytváří směs současných poznámek a pozdější paměti.
Desítky svědků a dlouhé vyšetřování Harolda Chibbbetta
Některé epizody měly mít více svědků, jiné jsou závislé na jediném vypravěči. Veřejná dokumentace neumožňuje u každého pohybu předmětu, požáru nebo údajné zprávy od „Donalda“ zjistit, kdo byl přítomen a jaké možnosti manipulace byly vyloučeny. Proto je obtížné mluvit o jednom ověřeném fenoménu.
Podezření na triky a komplikovaná rodinná dynamika
Alternativy zahrnují žerty, vědomé vytváření části jevů, chyby pozorování, rodinný stres i skutečně nevysvětlené jednotlivé události. Nadpřirozená hypotéza by musela vysvětlit data lépe než tyto možnosti a současně obstát v kontrolovaném prostředí. Takový veřejně dostupný důkaz pro celý případ chybí.
Rozhlas, knihy a druhý život případu
Dlouhá časová osa a osobní příběh Shirley Hitchingsové dávají případu dramatickou soudržnost. Knihy, podcasty a dramatizace mohou ale zpětně vytvořit dojem, že všechny epizody byly stejně dobře zdokumentované a pozorované stejnými lidmi. Původní materiál je mnohem nerovnoměrnější.
„Donald“ dostal vlastní osobnost
Rodina Hitchingsových začala hlásit podivné události v roce 1956 v Battersea v jižním Londýně, když bylo Shirley čtrnáct let. Zprvu šlo o klepání a přesuny předmětů, později měl neviditelný původce komunikovat pomocí zvuků a nakonec i hlasem. Rodina mu dala jméno Donald a příběh se postupně rozrostl o dopisy, údajné levitace a další dramatické epizody.
Battersea se odehrával v poválečném Londýně a trval tak dlouho, že se měnil spolu se Shirley samotnou. Rané klepání bylo relativně jednoduché, pozdější Donald měl jméno, charakter, údajnou minulost a stále složitější komunikaci. To je typický vývoj mnoha dlouhých poltergeistových případů: příběh postupně získává osobnost a pravidla. Pro čtenáře je proto zajímavé sledovat nejen jednotlivé „jevy“, ale i to, jak se rodina, vyšetřovatel a média navzájem ovlivňovali a jak se z domácího rušení stal ucelený příběh o konkrétním duchovi.
Proč množství svědectví stále není totéž co důkaz ducha
Největší hodnotu by mělo úplné zveřejnění původních deníků, nahrávek, fotografií a korespondence v přesném časovém pořadí. To by umožnilo oddělit současný záznam od pozdější vzpomínky, zjistit, které epizody mají nezávislou podporu, a testovat vnitřní konzistenci příběhu.
V čísle 63 na Wycliffe Road se „Donald“ stal členem domácnosti
Battersea Poltergeist se odehrával v londýnském domě rodiny Hitchingsových od roku 1956. Začal zdánlivě nevinně: rodina našla na posteli stříbrný klíč, který nikomu nepatřil, a brzy se přidalo klepání, pohyb předmětů a poškození věcí. Později se objevily dopisy a vzkazy připisované bytosti jménem Donald. Události se soustředily hlavně kolem dospívající Shirley Hitchingsové a přitáhly novináře i vyšetřovatele Harolda Chibbetta.
Příběh trval podle rodiny řadu let, což znamená, že zahrnuje stovky jednotlivých epizod velmi rozdílné kvality. Některé byly pozorovány více lidmi, jiné známe jen z vyprávění nebo Chibbetových poznámek. Nebyla zavedena nepřetržitá kontrola, která by vyloučila lidskou manipulaci. Zároveň nejde o pozdě vymyšlenou internetovou historku: existuje rozsáhlý dobový archiv. Battersea je proto neobvyklou sociální kronikou domácnosti, která dlouho žila s přesvědčením, že s ní komunikuje neviditelný návštěvník.
Případ má neobvykle bohatý soukromý archiv
Harold Chibbett shromáždil stovky dopisů, poznámek a přepisů rozhovorů s rodinou a Shirley Hitchingsová později spolupracovala na zveřejnění části příběhu. Díky tomu lze sledovat, jak se jednotlivé epizody měnily v čase a jak rodina „Donalda“ chápala. Zároveň jde převážně o archiv lidí, kteří byli součástí případu, nikoli o nepřetržitý nezávislý experiment. Hodnota materiálu je proto především historická: zachycuje dlouhodobou zkušenost rodiny a vznik jedné z nejlépe zdokumentovaných britských poltergeistních legend.
David MOORE (1927 – 2003) Born in Sydney, New South Wales, Australia. Died in Sydney, New South Wales, Australia. Details on Google Art Project · Licence: Public domain · zdroj obrázku
Zdroje a další čtení
Související záhady
Diskuze
Buďte první, kdo přidá komentář
Máte vlastní vysvětlení, zkušenost nebo zdroj? Přidejte jej do diskuze.