Duch, kterého účastníci vytvořili na papíře
Torontská skupina psychického výzkumu si roku 1972 záměrně vymyslela ducha jménem Philip Aylesford včetně smyšleného životopisu. Při seancích pak hlásila klepání a pohyb stolu. Experiment je fascinující právě tím, že „komunikující“ postava nikdy neexistovala, ale volné podmínky neumožňují určit příčinu fyzických efektů.
Philipův experiment proběhl v Torontu na počátku 70. let pod vedením skupiny spojené s A. R. G. Owenem a měl zkoumat, zda skupinová imaginace může vytvořit jevy podobné spiritistické komunikaci. Tento detail je podstatný, protože odděluje původní událost od verzí, které se začaly šířit až s odstupem a často přidaly dramatičtější prvky.
Philip Aylesford dostal celý smyšlený životopis
Účastníci si předem vytvořili zcela smyšlenou historickou postavu Philipa Aylesforda, jeho rodinné zázemí, tragický milostný příběh i způsob smrti. Samotný údaj neurčuje konečné vysvětlení, ale zužuje okruh možností a dává přednost scénářům, které nepotřebují doplňovat neověřené mezikroky.
Záměrně nešlo o pokus kontaktovat skutečně zemřelého člověka, takže jakákoli údajná informace od Philipa nemohla být vysvětlována autentickou pamětí konkrétního ducha. V rekonstrukci má proto větší hodnotu než pozdější pověst: jde o konkrétní okolnost, s níž musí být slučitelná každá rozumná interpretace případu.
První seance byly bez odezvy
První formální seance byly podle popisů neúspěšné a skupina později změnila atmosféru tak, aby více připomínala tradiční spiritistická setkání s uvolněnou konverzací a zpěvem. Důležitá je i hranice toho, co z něj nelze vyvozovat. Přítomnost jednoho znaku neprokazuje automaticky motiv, pachatele ani mimořádnou příčinu.
Poté účastníci začali hlásit klepání odpovídající na otázky, vibrace stolu a jeho naklánění nebo posouvání po místnosti. Takový údaj umožňuje porovnat několik vysvětlení bez nutnosti některé předem upřednostnit. Rozhodující je, zda se shoduje také s ostatními známými okolnostmi.
Uvolněná atmosféra přinesla klepání a pohyb stolu
Philip nikdy nebyl údajně pozorován jako viditelná postava a projevy se soustředily především na zvuky a mechanický pohyb stolu. Pozdější literatura tento prvek někdy používá jako hlavní dramatický motiv, jeho původní význam je však užší a je třeba jej číst v dobovém kontextu.
Skupina interpretovala výsledky jako možnost, že lidské očekávání nebo psychická energie může vytvářet poltergeistní jevy bez existence nezávislé zemřelé osobnosti. Při kritickém hodnocení je proto vhodné držet tento fakt odděleně od hypotéz. Teprve soubor více nezávislých okolností může vytvořit přesvědčivější vysvětlení.
Skupinové očekávání jako hlavní psychologická proměnná
Z psychologického hlediska experiment současně názorně ukazuje ideomotorický efekt, sociální facilitaci a sílu společného očekávání v situaci, kde účastníci sdílejí stejný příběh a cíl. Právě zde vzniká prostor pro spor: různé výklady přijímají stejný základní údaj, ale liší se v tom, jak velký význam mu přisuzují. Podobnou potřebu oddělit doložené jádro od pozdějšího příběhu ukazuje také Humpty Doo.
Publikované popisy neposkytují takové mechanické kontroly stolu, rukou a okolí, které by vyloučily nevědomý nebo vědomý tlak účastníků jako zdroj pohybu. Nejistota tedy neleží v samotné existenci tohoto detailu, ale v jeho interpretaci a v tom, zda jej lze spolehlivě spojit s ostatními částmi příběhu.
Proč experiment nedokazuje vytvoření skutečné entity
Pozdější skupiny vytvořily další fiktivní postavy a hlásily podobné projevy, což lze vykládat jako podporu skupinového mechanismu, ale nikoli jednoznačně jako psychokinezi. Z hlediska dokazování jde o užitečný pevný bod. Neřeší celý případ, ale brání tomu, aby se pozdější vyprávění odchýlilo od doložitelné chronologie a prostředí. Pro srovnání s jiným typem neúplné dokumentace lze připomenout i Battersea Poltergeist.
Největší hodnota Philipova experimentu proto spočívá v tom, že odstraňuje jednu klasickou spiritistickou premisu: jevy se objevily kolem životopisu, o němž všichni věděli, že je vymyšlený, a jejich původ tak musí hledat ve skupině nebo v běžné fyzice, nikoli v ověřené historické osobě. Otevřená otázka začíná až za tímto bodem: dostupné informace dovolují popsat, co bylo zjištěno, nikoli s jistotou doplnit vše, co se odehrálo mezi známými událostmi.
A table levitates in front of witnesses during a séance with medium Eusapia Palladino at the home of astronomer Camille Flammarion in France on November 25, 1898. · H. Mairet (photographer) · Public domain · Licence: Public domain · zdroj obrázku
Zdroje a další čtení
Související záhady
Diskuze
Buďte první, kdo přidá komentář
Máte vlastní vysvětlení, zkušenost nebo zdroj? Přidejte jej do diskuze.