Voynichův rukopis vypadá, jako by měl být čitelný. Jeho stránky mají pravidelně uspořádaný text, opakující se slova a ilustrace rostlin, hvězd, znamení zvěrokruhu, nádob a lidských postav. Přesto není znám jazyk, kterým je napsán, ani autor, účel či obecně přijatý překlad. Rukopis je dnes veden v Beinecke Rare Book & Manuscript Library na Yale University jako MS 408.
Na rozdíl od mnoha internetových „záhadných knih“ je jeho stáří reálné a dobře zkoumané. Materiálové analýzy odpovídají rukopisům 15. století a radiokarbonové datování pergamenu jej klade do tohoto období. To výrazně oslabuje jednoduchou představu, že jde o moderní podvod vytvořený samotným Wilfridem Voynichem.
Co je uvnitř
Beinecke Library rozděluje rukopis podle ilustrací do několika tematických částí. Najdeme zde botanické kresby, astronomické a astrologické diagramy, postavy žen v lázních či nádržích propojených trubicemi, kosmologické obrazce, farmaceuticky působící kresby kořenů a nádob a závěrečné textové záznamy označené hvězdicovitými symboly.
Mnohé rostliny nelze bezpečně přiřadit ke konkrétním druhům. Některé vypadají jako kombinace známých částí různých rostlin. To vedlo k teoriím o herbáři, lékařském či alchymickém díle, astrologickém manuálu nebo uměle vytvořeném textu. Žádná z těchto možností však zatím nedokáže přesvědčivě vysvětlit celý rukopis.
Cesta rukopisu dějinami
Provenience není zcela bez mezer, ale několik jejích bodů je doložených. Rukopis byl spojován s dvorem císaře Rudolfa II. a později s Jacobem Horčickým z Tepence, alchymistou Georgiem Barschiem a učencem Johannesem Marcusem Marci. Marci jej v 17. století poslal jezuitovi Athanasiu Kircherovi s žádostí o rozluštění.
Po dlouhé mezeře se rukopis znovu objevil roku 1912, kdy jej obchodník se starými knihami Wilfrid M. Voynich koupil spolu se souborem rukopisů od jezuitů v Itálii. Po jeho smrti se několikrát změnil vlastník a roku 1969 jej knihkupec H. P. Kraus daroval Beinecke Library.
Proč se text nedaří rozluštit
Text má statistické vlastnosti, které připomínají strukturovaný jazyk: některé znaky a skupiny znaků se objevují častěji v určitých pozicích a na různých částech rukopisu se mění slovník. Zároveň však neznáme výchozí jazyk ani pravidla zápisu. Pokud jde o šifru, nevíme, jaký typ transformace autor použil. Pokud jde o umělý jazyk, chybí jakýkoli paralelní text.
Rukopis zkoumali profesionální kryptologové i lingvisté a v průběhu desetiletí byly opakovaně oznamovány údajné překlady. Žádný z nich nezískal obecné odborné přijetí. Yale v roce 2025 připomněl, že paleografické zkoumání dokonce naznačuje spolupráci více písařů, což celý problém dále komplikuje.
Je to nesmysl, nebo skutečný jazyk?
Jednou z možností je propracovaná mystifikace: autor mohl vytvořit text, který jazyk pouze napodobuje. Takový projekt by však vyžadoval neobvykle dlouhou a konzistentní práci. Druhou možností je skutečný jazyk zapsaný neznámým systémem nebo šifrou. Ani zde ale neexistuje klíč, který by umožnil nezávisle ověřit překlad.
Důležité je oddělit doložené tajemství od fantastických tvrzení. Rukopis je skutečný historický předmět a jeho písmo zůstává nerozluštěné. Neexistují však důkazy, že by pocházel od mimozemšťanů, z Atlantidy nebo obsahoval technologii neznámé civilizace.
Co už o rukopisu víme díky vědeckému zkoumání
Nejdůležitější posun přinesly analýzy samotného fyzického objektu. Yale shrnuje radiokarbonové testování pergamenu, které jej řadí do 15. století, a materiálové rozbory inkoustů a pigmentů slučitelné se středověkou rukopisnou praxí. Tyto výsledky nevysvětlují význam textu, ale zásadně omezují prostor pro jednoduchou teorii moderního padělku vytvořeného Wilfridem Voynichem nebo některým z jeho současníků. Materiál knihy je starý a způsob její výroby odpovídá historickému kodexu.
Další zkoumání ukázalo, že pergamen je z telecí kůže a že výroba celého svazku představovala značnou materiální i pracovní investici. Paleografie přidává další důležitý údaj: Yale v roce 2025 shrnul výzkum, podle něhož lze v rukopisu rozlišit práci pěti písařů. Pokud je toto rozdělení správné, vznik knihy nebyl spontánním experimentem jediné ruky. Nevíme však, zda písaři opisovali existující systém, spolupracovali na šifře nebo zapisovali přirozený či umělý jazyk neznámým písmem.
Voynichův rukopis pravidelně přitahuje oznámení, že byl konečně rozluštěn. Samotná možnost přiřadit několika znakům nebo slovům význam ale nestačí. Přesvědčivé řešení by muselo fungovat opakovaně na rozsáhlých částech textu, vysvětlit jeho statistické vlastnosti a rozdíly mezi sekcemi a umožnit nezávislým badatelům dojít stejným postupem ke stejnému výsledku. Pokud metoda funguje jen na vybraných příkladech nebo pokaždé vyžaduje jiné pravidlo, může jít spíše o potvrzování vlastního předpokladu než o skutečný překlad.
Obtížnost spočívá v množství neznámých současně. Neznáme výchozí jazyk, hodnotu znaků, pravidla slovotvorby ani to, zda jde o běžný jazyk. Pokud je text šifrovaný, neznáme typ transformace; pokud je umělý, chybí paralelní dokument s klíčem. Lingvistika a paleografie přesto dokážou sledovat opakování slov, jejich pozice, změny slovní zásoby mezi částmi knihy a odlišnosti rukopisu jednotlivých písařů. Tyto metody záhadu neřeší jedním tahem, ale postupně omezují prostor možných vysvětlení.
Budoucí průlom by tedy neměl jen nabídnout jednu čitelnou větu. Musel by spojit text s ilustracemi, vysvětlit opakující se struktury napříč rukopisem a obstát i na místech, která autor teorie předem nevybral. Materiálové testy už poměrně dobře omezují dobu vzniku a digitální snímky zpřístupňují celý kodex. Hlavní neznámou tak zůstává význam systému zápisu, nikoli autenticita samotného historického předmětu.
Ilustrace jsou při výzkumu stejně důležité jako text, ale ani ony neposkytují jednoduchý klíč. Botanické kresby někdy připomínají známé rostliny a jindy kombinují rysy, které nelze spolehlivě určit. Astronomické a biologické motivy zase naznačují tematické členění bez jasného vysvětlení účelu. Přesvědčivá interpretace proto musí respektovat jak jazykové vzorce, tak strukturu celé knihy, nikoli vybírat jen obrázky, které podporují předem zvolenou teorii.
Co zůstává nejasné
Stále neznáme autora, přesný účel, jazyk ani způsob čtení. Nevíme ani, zda ilustrace představují reálné objekty stylizovaným způsobem, nebo jsou záměrně fantastické. Právě tato kombinace fyzicky autentického středověkého rukopisu a chybějícího významu dělá z Voynichova rukopisu jednu z nejodolnějších historických záhad.
Moderní digitální snímky umožňují studovat celý kodex bez manipulace s originálem. Je tedy možné, že nové metody lingvistiky, paleografie nebo analýzy obrazu jednou přinesou další dílky. Zatím ale žádný navržený klíč neotevřel text způsobem, který by ostatní odborníci dokázali zopakovat.
Neznámý autor; Beinecke Rare Book & Manuscript Library, Yale University · Licence: Public domain · zdroj obrázku
Zdroje a další čtení
Související záhady
Diskuze
Buďte první, kdo přidá komentář
Máte vlastní vysvětlení, zkušenost nebo zdroj? Přidejte jej do diskuze.