Příběh Mary Celeste je působivý právě proto, že nepotřebuje nadpřirozené dodatky. Brigantina byla v prosinci 1872 nalezena na moři bez kapitána, jeho rodiny i celé posádky. Loď přitom nebyla potopená ani zjevně zničená a část plachet zůstávala nastavena. Chyběl však člun, lodní dokumenty a některé navigační přístroje. Deset lidí, kteří z New Yorku vypluli, už nikdo spolehlivě nespatřil.
Pozdější literatura kolem případu vytvořila obraz téměř dokonale zachované „lodi duchů“ s teplým jídlem na stole a vším na svém místě. Historické záznamy jsou méně filmové, ale o to zajímavější: na palubě byly známky špatného počasí a technických problémů, přesto Mary Celeste zůstávala plavbyschopná.
Plavba do Janova
Mary Celeste vyplula z New Yorku 7. listopadu 1872 s nákladem přibližně 1 700 sudů průmyslového alkoholu a mířila do italského Janova. Velel jí zkušený kapitán Benjamin Briggs. Doprovázela ho manželka Sarah, dvouletá dcera Sophia a sedm členů posádky. Briggs měl pověst zodpovědného námořníka a nic nenasvědčovalo tomu, že by plánoval loď opustit.
Poslední známý zápis na lodní břidlici pocházel z rána 25. listopadu. O několik dní později, 4. prosince, Mary Celeste spatřila posádka brigantiny Dei Gratia poblíž Azor. Loď se pohybovala nepravidelně a na volání nereagovala. Námořníci z Dei Gratia proto připluli člunem a vstoupili na palubu.
Co nálezci skutečně viděli
Na Mary Celeste nikdo nebyl. Člun, který býval uložen nad hlavním poklopem, chyběl. Část plachet a lanoví byla poškozena, přední a zadní nákladový poklop byly otevřené a jeden z čerpadel byl částečně rozebraný. V podpalubí se nacházela voda, ale ne v množství, které by samo o sobě znamenalo bezprostřední zkázu lodi.
Osobní věci posádky z velké části zůstaly na místě. Chyběly však lodní dokumenty a Briggsovy navigační přístroje, což podporuje možnost, že odchod nebyl náhlým únosem, ale vědomým rozhodnutím opustit palubu. Neexistují přesvědčivé stopy po boji ani důkazy, že by posádka byla zavražděna na lodi.
Proč by zkušený kapitán opustil plavbyschopnou loď?
Jedna z nejstřízlivějších skupin hypotéz počítá s tím, že Briggs v určité chvíli uvěřil, že Mary Celeste je ve větším nebezpečí, než ve skutečnosti byla. Rozebrané čerpadlo mohlo ztížit odhad množství vody v podpalubí. K tomu se mohlo přidat špatné počasí, nejistota polohy a obavy o náklad alkoholu.
Často se zmiňuje také možnost úniku alkoholových par. Nemusela nastat skutečná exploze; stačit mohl zápach, hluk nebo obava, že výpary vybuchnou. Kapitán mohl nařídit dočasný přesun do člunu, který měl zůstat připoutaný k lodi. Pokud se lano přetrhlo nebo přišlo prudké počasí, lidé v malém člunu už nemuseli mít možnost Mary Celeste dohonit. Tato rekonstrukce je logická, ale přímý důkaz pro ni nemáme.
Vyšetřování a vznik legendy
Mary Celeste byla dopravena do Gibraltaru, kde proběhlo řízení o námořní záchraně. Tamní generální prokurátor Frederick Solly-Flood dlouho prosazoval podezření na násilí nebo podvod, postupně se však ukazovalo, že důkazy takový scénář nepodporují. Soud nedospěl k vysvětlení osudu posádky.
Velký podíl na pozdějším obrazu případu měl Arthur Conan Doyle. Jeho povídka J. Habakuk Jephson's Statement z roku 1884 byla fikcí, ale některé vymyšlené detaily se začaly opakovat jako fakta. Dokonce i nesprávné jméno „Marie Celeste“ se díky populární kultuře zakořenilo.
Co z důkazů vyplývá — a co už je legenda
Nejdůležitější stopy na Mary Celeste nejsou dramatické známky boje, ale několik praktických detailů. Chyběl lodní člun a spolu s lidmi zmizely také lodní dokumenty a Briggsovy navigační přístroje. To je mnohem lépe slučitelné s vědomým opuštěním lodi než s představou, že posádka beze stopy zmizela přímo z paluby. Pokud kapitán rozhodl o přesunu do člunu, mohl jej chápat jako dočasné bezpečnostní opatření a očekávat návrat na loď nebo možnost zůstat v její blízkosti. Neznáme však okamžik spuštění člunu ani podmínky během rozhodujících minut, takže žádná rekonstrukce nemůže být úplně jistá.
Rozebrané čerpadlo a připravená měřicí tyč ukazují, že posádka řešila množství vody v podpalubí. U dřevěné obchodní lodi nebyla určitá voda sama o sobě mimořádná, nebezpečná však mohla být nejistota. Pokud jedno čerpadlo nefungovalo spolehlivě, kapitán mohl přecenit rychlost zaplavování. K tomu se přidával náklad přibližně 1 700 sudů alkoholu. Obavy z výparů nemusely znamenat skutečnou explozi; pro rozhodnutí kapitána mohl být podstatný už samotný pocit, že stav podpalubí nelze spolehlivě kontrolovat.
Royal Museums Greenwich upozorňuje, že pozdější obraz dokonale zachované „lodi duchů“ výrazně ovlivnila fikce. Povídka Arthura Conana Doyla J. Habakuk Jephson’s Statement z roku 1884 byla literárním dílem, nikoli svědectvím, přesto se některé její vymyšlené prvky začaly opakovat jako skutečnost. Dokonce i podoba názvu „Marie Celeste“ se díky populární kultuře rozšířila. Historické jádro případu přitom žádné přikrášlení nepotřebuje: loď byla skutečně nalezena opuštěná a osud deseti lidí zůstává neznámý.
Při hodnocení hypotéz je užitečné preferovat scénář, který vysvětlí co nejvíce stop s co nejmenším počtem nových předpokladů. Dočasné opuštění lodi kvůli obavám o její stav dokáže spojit chybějící člun, navigační přístroje, čerpadlo i absenci přesvědčivých stop násilí. Nedokáže však říci, co přesně Briggs považoval za bezprostřední hrozbu a proč se lidé na palubu nevrátili. Právě tato mezera je skutečným jádrem záhady.
Mary Celeste je proto vhodné vést jako nevyřešený případ, nikoli jako důkaz paranormální události. Máme relativně bohaté informace o plavbě, nálezu i pozdějším vyšetřování, ale nemáme přímé svědectví o rozhodujícím okamžiku. Fantastické teorie mohou být součástí historie legendy, jejich existence však sama o sobě nezvyšuje jejich pravděpodobnost. Nejistota zde vzniká z chybějícího lidského svědectví, nikoli z fyzikálně nevysvětlitelného stavu lodi.
Samotná Mary Celeste navíc nebyla po nalezení odepsaným vrakem. Byla dopravena do Gibraltaru a stala se předmětem dlouhého záchranného řízení. Tato skutečnost je důležitá, protože ukazuje rozdíl mezi objektivním stavem lodi při nálezu a tím, jak nebezpečně mohla situace působit posádce několik dní předtím. Zpětná znalost, že loď přežila, nemusela být Briggsovi v kritickém okamžiku dostupná.
Co zůstává nevysvětleno
Největší záhadou není stav samotné lodi, ale přesný okamžik, kdy a proč Briggs rozhodl o jejím opuštění. Víme, že člun zmizel společně s lidmi a že loď nebyla poškozena natolik, aby se musela nevyhnutelně potopit. Nevíme však, jak situace vypadala očima kapitána právě v kritické chvíli.
Mary Celeste proto zůstává skutečnou nevyřešenou záhadou, i když k jejímu vysvětlení nepotřebujeme piráty, mořské příšery ani mimozemšťany. Nejpravděpodobnější scénáře jsou obyčejnější: kombinace technické nejistoty, špatného počasí, obavy z nákladu a fatálního rozhodnutí opustit loď.
Autor nejistý; historické vyobrazení brigantiny Amazon (pozdější Mary Celeste) · Licence: Public domain · zdroj obrázku
Zdroje a další čtení
Související záhady
Diskuze
Buďte první, kdo přidá komentář
Máte vlastní vysvětlení, zkušenost nebo zdroj? Přidejte jej do diskuze.