Ráno 1. prosince 1948 bylo na pláži Somerton u Adelaide nalezeno tělo dobře oblečeného muže bez dokladů. Policie dlouho nedokázala určit jeho jméno. Případ později proslavil malý útržek papíru s perským výrazem „Tamám Shud“, tedy přibližně „skončeno“, nalezený v tajné kapse oděvu. K záhadě přibyly šifře podobné znaky v nalezeném výtisku Rubáijátu Omara Chajjáma.

V roce 2022 oznámili výzkumníci vedení Dereka Abbotta z University of Adelaide, že genealogická analýza DNA velmi silně ukazuje na Carla, zvaného Charles, Webba z Melbourne. Tím se hlavní otázka identity dramaticky posunula. Neznamená to však automaticky vyřešení smrti: kdo Webb byl, je jiná otázka než proč zemřel a jak se ocitl na pláži.

Tělo bez jména a bez běžných identifikátorů

Muž neměl u sebe peněženku ani dokumenty, které by spolehlivě určily totožnost. Štítky na části oblečení byly odstraněny a policie rozeslala fotografie i otisky prstů do dalších zemí. Veřejná identifikace nepřišla. Pitevní nálezy vyvolaly úvahy o otravě, protože tělo nevykazovalo jednoduché vysvětlení traumatem, ale toxikologické možnosti konce 40. let byly omezené.

Otisky prstů se staly důležitým historickým dokladem. Právě jejich fotografie dnes patří mezi nejznámější dokumenty případu. V době bez mezinárodně propojených digitálních databází však negativní výsledek porovnání neznamenal, že muž nikde v evidenci neexistoval.

Tamám Shud a nalezená kniha

Po důkladnější kontrole oblečení byl nalezen srolovaný útržek s vytištěnými slovy „Tamám Shud“. Policie jej spojila s posledními slovy jedné edice Rubáijátu. Později se objevil výtisk knihy, o němž se předpokládalo, že z něj papír pochází. Na zadní straně byly zapsány skupiny písmen a telefonní číslo.

Tyto znaky bývají označovány za šifru, ale není prokázáno, že skutečně představují kryptografickou zprávu. Mohlo jít o iniciály, poznámky, pomůcku nebo text bez dnešního rekonstruovatelného významu. Případ tak ukazuje, jak se z nejasného zápisu snadno stane „tajný kód“, přestože chybí důkaz jeho funkce.

Proč vznikla špionážní teorie

Rok 1948 byl počátkem studené války, Adelaide ležela relativně blízko citlivým vojenským a raketovým aktivitám a identita mrtvého byla neznámá. Kombinace vymazaných štítků, knihy, kódu a nejasné příčiny smrti přirozeně vytvořila špionážní scénář. Ten byl kulturně přitažlivý, ale přímý důkaz zpravodajské služby se nenašel.

Je proto důležité odlišit historický kontext od kauzality. Skutečnost, že v Austrálii působily zpravodajské služby a že probíhaly tajné projekty, nedokazuje, že konkrétní neidentifikovaný mrtvý byl špion. Po identifikaci Carla Webba je navíc možné studovat běžnější životopisné souvislosti, které dříve chyběly.

Jak genetická genealogie změnila případ

Po exhumaci ostatků a dlouhodobém genealogickém výzkumu sestavoval tým kolem Dereka Abbotta rodokmeny z dostupných DNA shod. Výzkumníci v roce 2022 oznámili, že kombinace genetických vazeb a historických dokumentů ukazuje na Carla Webba, elektrotechnicky zaměřeného muže narozeného v roce 1905.

ABC následně zkoumala Webbův životopis a příbuzenské vztahy. Výsledek je mnohem silnější než pouhá podobnost fotografie: genetická genealogie hledá příbuzné větve a propojuje je s matrikami a dalšími záznamy. Přesto je korektní rozlišovat mezi výzkumnou identifikací a formálním právním závěrem koronera či policie, pokud ten není výslovně vydán.

Co identita vysvětluje — a co ne

Jméno Carl Webb umožňuje hledat manželství, příbuzné, zaměstnání a pohyb konkrétní osoby. Může také vysvětlit, proč ho nikdo v Adelaide okamžitě nepoznal, pokud pocházel z jiného prostředí. Samo jméno však neříká, zda šlo o sebevraždu, nehodu, přirozenou smrt nebo cizí zavinění.

Původní toxikologie nebyla schopna zachytit všechny látky, které by dnes bylo možné analyzovat. Po desetiletích se navíc část biologických informací ztrácí. Proto může být identita prakticky vyřešená, zatímco příčina smrti zůstane méně jistá.

Proč genetická identifikace neřeší automaticky příčinu smrti

Genetická genealogie odpovídá především na otázku příbuznosti a identity. Z biologického materiálu lze vyhledat vzdálené příbuzné, sestavit jejich rodokmeny a porovnat je s matrikami, sčítáním lidu, sňatky a dalšími historickými dokumenty. Pokud se více nezávislých větví sbíhá u stejné osoby, vzniká velmi silný identifikační argument. Právě takový postup posunul Somertonského muže od anonymní postavy k Carlu Webbovi.

Mechanismus smrti ale vyžaduje jiný typ dat. Pitevní protokol z roku 1948, stav orgánů, dobová toxikologie a okolnosti nálezu nelze zpětně nahradit rodokmenem. Některé jedy se rychle rozkládají, některé nebyly tehdejšími testy snadno prokazatelné a po více než sedmdesáti letech nemusí být vhodný materiál pro nové toxikologické vyšetření dostupný. Proto může historický případ dosáhnout velmi vysoké jistoty v identitě a současně zůstat nejistý v otázce sebevraždy, nehody, přirozené smrti či cizího zavinění.

Webbův známý životopis navíc umožňuje nově testovat staré domněnky proti konkrétním záznamům. Lze porovnávat jeho rodinné vztahy, místa pobytu a časovou osu s předměty nalezenými u těla. Takový postup je metodicky silnější než starší spekulace, které musely vycházet z člověka bez jména. Zároveň ale hrozí opačný extrém: po nalezení identity zpětně přizpůsobit každý nejasný detail Webbovu životu. I zde proto platí, že nová identita je pevný výchozí bod, nikoli automatický překlad všech záhadných znaků v případu.

Současný stav záhady

Somertonský muž už není stejným druhem záhady jako před rokem 2022. Největší část tajemství — jméno neznámého — má velmi silné geneticko-genealogické řešení v osobě Carla Webba. Staré teorie postavené především na absolutní anonymitě proto potřebují nové přehodnocení.

Otevřené zůstávají poslední dny jeho života, význam poznámek v Rubáijátu a přesný mechanismus smrti. Status „částečně vysvětlené“ tuto situaci vystihuje lépe než stará představa dokonale neznámého muže. Případ je zároveň výborným příkladem toho, jak moderní genetická genealogie dokáže změnit historický cold case bez toho, aby nutně vyřešila všechny jeho části.

Při hodnocení případu je proto důležité dávat přednost dobovým dokumentům, fyzickým nálezům a nezávisle ověřitelným údajům před pozdějšími převyprávěními. Neznámá část příběhu má být označena jako neznámá; sama absence úplného vysvětlení není důkazem mimořádné příčiny.

Australian Police; The Huffington Post · Licence: Public domain · zdroj obrázku

Související záhady

Vraždy v obchodě s jogurty: čtyři dívky v Austinu a případ znovu otevřený moderní DNA analýzou

Vraždy zrzek: neidentifikované oběti u amerických dálnic a nejistota, zda případy spojuje jediný pachatel

Atlas Vampire: tělo Lilly Lindeströmové a neověřený detail, který ovládl vyprávění případu

Střelba v Lane Bryant: pět obětí v obchodě s oděvy a neznámý pachatel na policejním portrétu