Když se John White v srpnu 1590 vrátil na ostrov Roanoke, nenašel kolonii, kterou tam před třemi lety opustil. Domy byly rozebrané nebo zmizely, lidé nikde a žádné známé hroby nevysvětlovaly osud celé skupiny. Nejvýraznější stopou bylo slovo CROATOAN vyřezané do dřeva.
Příběh se často podává jako náhlé zmizení beze stopy. Ve skutečnosti několik stop existuje a některé naznačují poměrně racionální scénář: kolonisté se mohli přesunout a část z nich se mohla spojit s místními komunitami. Definitivní důkaz, který by vysvětlil osud všech osadníků, však nemáme.
Kolonie, která neměla být na Roanoke
Výprava roku 1587 vedená Johnem Whitem zahrnovala přibližně 117 až 118 mužů, žen a dětí. Jejich cílem měla být oblast Chesapeake Bay, ale kapitán flotily Simon Fernandes je vysadil na Roanoke Island. Osadníci tak převzali místo předchozí anglické vojenské kolonie, která už skončila neúspěchem.
Situace byla od začátku obtížná. Zásobování nebylo jisté, vztahy s okolními algonkinskými skupinami byly poznamenány předchozími konflikty a osadníci potřebovali pomoc z Anglie. White proto na jejich naléhání odplul pro zásoby.
Tři roky čekání
White se chtěl vrátit rychle, ale válka mezi Anglií a Španělskem zásobovací plány zkomplikovala. K Roanoke se dostal až v roce 1590. Kolonie byla mezitím opuštěná. Nenašel však scénu masakru ani chaoticky opuštěné domy.
Podle Whiteova předchozího ujednání měli kolonisté v případě přesunu vyznačit místo, kam odešli, a při odchodu v nouzi doplnit zvláštní znamení. Nápis CROATOAN odkazoval na ostrov a komunitu Croatoan jižně od Roanoke. White proto předpokládal, že se osadníci přesunuli právě tam.
Proč je Croatoan tak důležitý
Croatoan není tajemné šifrované slovo. Byl to dobový název ostrova a místních obyvatel, s nimiž Angličané měli kontakty. Právě proto je hypotéza přesunu a následného začlenění alespoň části kolonistů mezi místní obyvatele jednou z nejvážnějších možností.
White se však kvůli počasí a problémům s lodí na místo nedostal a další pokusy o hledání nepřinesly jednoznačný výsledek. Z historického hlediska tak zůstala stopa, která ukazuje směr, ale chybí závěrečný článek řetězce.
Další teorie
National Park Service shrnuje několik dlouhodobě diskutovaných variant. Kolonisty mohl zasáhnout hlad, nemoc nebo násilí; mohli se rozdělit do více skupin, odejít do vnitrozemí nebo se pokusit přiblížit jiným anglickým kontaktům. Některé skupiny se mohly asimilovat mezi domorodé komunity a jiné nepřežít.
Jednoduchý scénář, v němž všech zhruba sto lidí potká jediná událost na jednom místě, nemusí být správný. Pokud se osada po Whiteově odjezdu rozdělila, archeologické i písemné stopy by byly rozptýlené a mnohem hůře identifikovatelné.
Co nám říkají stopy po přesunu kolonie
Jedna okolnost se v populárních verzích příběhu často ztrácí: John White s možností přesunu kolonie počítal ještě před svým odjezdem. National Park Service uvádí, že osadníci měli v případě odchodu zanechat zprávu o cíli a že White počítal i s přesunem přibližně padesát mil do vnitrozemí směrem k Albemarle Sound. Nápis CROATOAN tedy nebyl náhodnou záhadnou rytinou, ale přesně typem informace, který mohl guvernér očekávat, pokud osadu po návratu nenajde na původním místě.
White po nalezení nápisu nepopsal situaci jako důkaz nevysvětlitelného zmizení. Croatoan znal jako konkrétní ostrov i komunitu a věděl, že Manteo z této skupiny měl s Angličany přátelské vztahy. Jeho problém byl praktický: kvůli počasí a stavu expedice se na ostrov nedostal a nemohl stopu ověřit. Největší mezerou tak není absence jakékoli informace, ale nemožnost následovat vodítko, které kolonisté zanechali. To posouvá případ od představy náhlého zmizení směrem k neúplně zdokumentovanému přesunu.
Na Hatteras Island i v dalších oblastech byly nalezeny evropské předměty odpovídající období konce 16. století. NPS však upozorňuje, že jejich přítomnost není automatickým důkazem pobytu ztracených kolonistů. Předměty se mohly mezi komunitami šířit obchodem a některé mohly pocházet i od jiných anglických výprav. Zatím nebyly nalezeny lidské pozůstatky, hroby, stavby ani sídelní celek, které by bylo možné jednoznačně spojit se všemi nebo většinou členů kolonie.
Otázka „kam zmizela kolonie?“ navíc svádí k představě jediné události, která postihla všechny. Historicky je stejně dobře možné, že se osada během tří let bez pravidelného zásobování rozdělila do několika skupin s rozdílným osudem. Část mohla odejít na Croatoan, jiná do vnitrozemí a další lidé mohli zemřít na cestě, při konfliktech nebo v důsledku nedostatku potravin. Takový scénář by vysvětloval, proč lze nacházet jednotlivé evropské předměty, ale ne jeden velký archeologický celek.
Roanoke proto zůstává nevyřešené hlavně na úrovni jednotlivých životních příběhů, nikoli proto, že by osadníci zmizeli bez jediné použitelné stopy. Každý nový archeologický nález musí být posuzován podle vrstvy, datování a vztahu k dalším předmětům. Přísnost přiřazení je důležitá, protože evropská mince, keramika nebo kovový předmět mohou být stopou kontaktu, ale samy o sobě ještě nedokazují přítomnost konkrétní osoby ze seznamu kolonistů.
Případ také nelze oddělit od vztahů mezi Angličany a místními algonkinskými komunitami. Předchozí anglická přítomnost na Roanoke zahrnovala konflikty, takže osadníci roku 1587 nevstupovali do neutrálního prostředí. Zároveň měli konkrétní spojence, především Mantea. Asimilace části kolonistů proto není absurdní ani prokázaná; je to historicky možný scénář, jehož sílu musí určovat archeologické a písemné doklady, nikoli romantická představa.
Co zůstává nevyřešeno
Není doloženo, kde přesně skončil každý člen kolonie ani zda skupina zůstala pohromadě. Archeologické nálezy a historická svědectví se zkoumají dodnes, ale žádný důkaz zatím neumožňuje uzavřít případ bez pochybností.
Roanoke je tak dobrým příkladem historické záhady, která není „beze stopy“. Stopy máme, jen nejsou dostatečné k úplné rekonstrukci. Nápis CROATOAN spíše než nadpřirozené zmizení naznačuje lidský pokus přizpůsobit se mimořádně obtížným podmínkám.
Theodor de Bry · Licence: Public domain · zdroj obrázku
Zdroje a další čtení
Související záhady
Diskuze
Buďte první, kdo přidá komentář
Máte vlastní vysvětlení, zkušenost nebo zdroj? Přidejte jej do diskuze.