Po smrti anglického krále Edwarda IV. v dubnu 1483 zdědil korunu jeho dvanáctiletý syn Edward V. Jeho strýc Richard, vévoda z Gloucesteru, se stal lordem protektorem. Mladý král byl dopraven do Toweru, kde se k němu později připojil devítiletý bratr Richard, vévoda z Yorku.
Tower nebyl pouze vězení; před korunovací se v něm monarchové běžně připravovali. Situace se ale rychle změnila. Korunovace Edwarda byla zrušena, chlapci byli prohlášeni za nelegitimní a Gloucester byl 6. července korunován jako Richard III. Bratři poté zmizeli z veřejného záznamu.
Poslední léto Edwarda V.
Historic Royal Palaces uvádí jako poslední doloženou zmínku zprávu, že děti krále Edwarda byly v červnu viděny hrát si a střílet z luku v zahradě Toweru. Poté přímé zprávy slábnou. Na podzim 1483 se už šířily zvěsti, že princové zemřeli.
Absence dalšího veřejného vystoupení je zvlášť významná, protože živí princové byli potenciálními uchazeči o trůn. Pokud by přežili v bezpečí, jejich předvedení mohlo být politicky užitečné. Ticho proto podporuje závěr, že pravděpodobně zemřeli.
Proč je hlavním podezřelým Richard III.
Richard získal korunu poté, co byli synové jeho bratra odstraněni z nástupnictví. Měl kontrolu nad Towerem a z jejich smrti politicky profitoval. Tyto okolnosti z něj logicky dělají nejznámějšího podezřelého.
Motiv a příležitost však nejsou přímým důkazem rozkazu k vraždě. Dochovaný dokument, v němž by Richard nařizoval smrt chlapců, neexistuje. Pozdější tudorovské prameny navíc vznikaly v politickém prostředí, které mělo důvod Richarda vykreslovat negativně.
Další kandidáti a politické motivy
Mezi navrhované pachatele patří vévoda z Buckinghamu nebo lidé spjatí s pozdější vládou Jindřicha VII. Každá hypotéza pracuje s jiným motivem a přístupem k princům. Přímý důkaz je však slabý.
Historická rekonstrukce proto musí rozlišovat mezi tím, kdo mohl mít prospěch, a tím, kdo čin skutečně provedl. V prostředí dynastického konfliktu mohlo mít odstranění dvou dědiců význam pro více stran, což komplikuje jednoznačné přiřazení odpovědnosti.
Kosti nalezené roku 1674
Při stavebních pracích v Toweru byly roku 1674 pod schodištěm nalezeny dětské kosti. Král Karel II. nařídil jejich pohřbení ve Westminster Abbey jako údajné ostatky princů. Už původní dokumentace ale používala formulaci, že jde o předpokládaná těla.
Urna byla roku 1933 otevřena a odborníci potvrdili pozůstatky dvou mladých jedinců, ne však jejich identitu moderními genetickými metodami. Některé kosti byly navíc od prvního nálezu ztraceny. Ostatky proto představují možné, nikoli definitivní řešení.
Co by mohlo přinést moderní testování
DNA analýza a moderní antropologie by teoreticky mohly přispět k identifikaci ostatků, pokud by se podařilo získat použitelný genetický materiál a vhodné srovnávací příbuzné. Samotná identifikace by ale stále nemusela určit pachatele.
Pozůstatky jsou uloženy ve Westminster Abbey a jejich další otevření je citlivou otázkou správy pohřbených královských ostatků. Historická záhada tak není pouze technický problém laboratoře; zahrnuje etiku, institucionální souhlas a stav materiálu po staletích.
Mohli princové přežít?
V pozdější době se objevili uchazeči, kteří tvrdili, že jsou jedním z přeživších princů, nejznáměji Perkin Warbeck. Taková tvrzení měla výrazný politický potenciál proti Tudorovcům. Historici je proto posuzují ve světle dobových dokumentů a podpory jednotlivých frakcí.
Teorie přežití není logicky nemožná, ale musí vysvětlit, proč se žádný bezpečně identifikovatelný princ neobjevil s důkazem vlastní identity. V prostředí, kde by jejich nárok měl obrovskou cenu, je dlouhodobé úplné zmizení obtížně vysvětlitelné.
Proč motiv sám nestačí k odsouzení pachatele
Richard III. měl z odstranění synovců zjevný politický prospěch, ale podobné historické případy ukazují, že motiv je pouze začátek vyšetřování. K přesvědčivému závěru bychom potřebovali příkaz, spolehlivé svědectví vykonavatele, finanční záznam nebo jinou stopu, která konkrétní osobu spojuje s činem. Takový přímý dokument se nedochoval.
Zároveň není rozumné Richarda automaticky osvobodit jen proto, že část pozdějšího obrazu vytvořila tudorovská propaganda. Politicky zaujatý pramen může obsahovat pravdivou informaci; jeho původ pouze vyžaduje důkladnější kontrolu. Historická metoda proto nefunguje jako výběr mezi „Richard byl monstrum“ a „Richard byl nevinnou obětí propagandy“.
Důležitá je také časová osa. Pokud lze určit, kdy byli princové naposledy viděni, kdo měl v jednotlivých týdnech přístup do Toweru a kdy se začaly šířit zprávy o jejich smrti, některé hypotézy lze oslabit. I bez přímého přiznání tak může soubor nepřímých důkazů změnit pravděpodobnost jednotlivých scénářů.
Současný stav ale stále nedosahuje jistoty trestního důkazu. Proto článek používá formulaci, že smrt chlapců je velmi pravděpodobná, zatímco pachatel zůstává neprokázán. Je to přesnější než opakovat slavnou literární verzi jako uzavřený historický fakt.
Co můžeme říci s jistotou
Edward V. a Richard byli v létě 1483 v Toweru, poté přestali být spolehlivě zaznamenáváni a veřejně se už neobjevili. Je velmi pravděpodobné, že zemřeli v době dynastického převratu. Přímý dokument o vraždě a totožnosti pachatele ale chybí.
Princové v Toweru proto zůstávají historickou záhadou s vysokou kvalitou kontextových důkazů, ale bez posledního článku řetězce. Budoucí identifikace ostatků by mohla vyřešit část otázky, nikoli automaticky celé politické tajemství roku 1483.
Zajímavým kontrolním bodem je také reakce současníků. Zvěsti o smrti princů se šířily už během Richardovy vlády a mohly ovlivnit povstání a politickou legitimitu. Samotná zvěst ale není očitým svědectvím. Ukazuje, že jejich zmizení bylo veřejně nápadné a že už tehdy lidé spojovali ticho kolem chlapců s možnou smrtí. Pro historika je to nepřímý, ale důležitý důkaz: potvrzuje, že záhada nevznikla až v tudorovské propagandě, přesto však neříká, kdo konkrétně případnou vraždu provedl.
Rozhodující je proto kvalita a nezávislost důkazů, nikoli pouze počet pozdějších převyprávění nebo atraktivita hypotézy.
Samuel Cousins / After John Everett Millais; Scanned from the book The National Portrait Gallery History of the Kings and Queens of England by David Williamson, ISBN 1855142287 . · Licence: Public domain · zdroj obrázku
Zdroje a další čtení
Související záhady
Diskuze
Buďte první, kdo přidá komentář
Máte vlastní vysvětlení, zkušenost nebo zdroj? Přidejte jej do diskuze.