Němečtí osadníci na odlehlém ostrově
Floreana patří k ekvádorskému souostroví Galapágy. Ve dvacátých letech 20. století přitahovala Evropany, kteří chtěli uniknout hospodářským a společenským otřesům. Roku 1929 zde začali žít berlínský zubař Friedrich Ritter a jeho partnerka Dore Strauchová. Vybudovali dům a zahradu v lávové krajině, kde byla úroda závislá na omezených zdrojích sladké vody. V roce 1932 dorazili Heinz a Margret Wittmerovi s dětmi a usadili se odděleně.
Další skupina připlula s Eloise Wagner de Bosquet, která si říkala baronka a v tisku vystupovala jako „císařovna Galapág“. Doprovázeli ji Rudolf Lorenz a Robert Philippson. Trojice chtěla u sídla nazvaného Hacienda Paradise otevřít hotel pro bohaté návštěvníky. Na malém a špatně dostupném ostrově se tak ocitly tři domácnosti, které spolu nevycházely a současně byly odkázány na příležitostné lodě, zásoby a vlastní vodu.
Zmizelá baronka a loď, kterou nikdo neviděl
Na konci března 1934 baronka a Philippson zmizeli. Podle pozdějšího vyprávění Margret Wittmerové přišla baronka 28. března oznámit, že s přáteli odplouvá na jachtě do jižních moří. Lorenz měl následně najít jejich dům prázdný, s částí věcí narychlo opuštěných. Dvojice se už neobjevila a její těla nebyla nalezena.
Výpověď má závažný problém. Lorenz sice podle Wittmerové našel dům bez zavazadel a bez osla, což mohlo odpovídat odjezdu, Ritterův dobový strojopis však uváděl, že z místa s dobrým výhledem na zátoku nebyla spatřena žádná připlouvající loď. To z příběhu o jachtě nedělá prokázanou lež, ale činí z něj neověřené vysvětlení založené především na jediném svědectví.
Lorenzova cesta skončila na Marcheně
Po zmizení dvojice se Lorenz snažil ostrov opustit. V červenci 1934 vyplul s norským rybářem Nyggerudem, ačkoli bylo moře rozbouřené. Jejich člun byl později spatřen opuštěný u ostrova San Cristóbal. V prosinci nalezla expedice na palubě lodi *Velero* obě těla na pustém ostrově Marchena.
Muži u sebe měli malý člun bez vesel a vztyčili stožár se signální vlajkou. Kolem ležely zbytky ptáka a lachtana, které zřejmě snědli. Potravu tedy získali, na vyprahlé Marcheně však neměli pitnou vodu. Lékař expedice určil smrt v důsledku žízně. Nález vysvětluje bezprostřední příčinu jejich smrti, nikoli poruchu či ztrátu většího člunu ani okolnosti, za nichž trosečníci dorazili právě na Marchenu.
Třetí tragédie v domě Eden
Friedrich Ritter zemřel 2. listopadu 1934 po náhlém onemocnění provázeném postupující paralýzou. Dore Strauchová se domnívala, že příčinou bylo špatně konzervované maso, které museli během dlouhého sucha zařadit do jídelníčku, ačkoli byli vegetariáni. Lékař z expedice podle popsaných příznaků uvažoval spíše o aneuryzmatu. Bez moderní pitvy nelze mezi těmito možnostmi rozhodnout.
Ritterova smrt bývá spojována s předchozími zmizeními, ale přímý důkaz společné příčiny chybí. Archivní prameny dokládají sucho od října 1933 do dubna 1934, neúrodu a zhoršující se vztahy mezi osadníky. Takové podmínky mohly zvýšit zdravotní rizika i konflikty, samy však nedokazují vražedné spiknutí.
Kdo mohl mít motiv — a co chybí
Dore později podezírala Lorenze, že baronku a Philippsona zabil a těla spálil. Lorenz měl důvod k zášti: baronka dávala přednost Philippsonovi a po rvačce mezi muži se uchýlil k Wittmerovým. Pro tuto verzi se však nenašly ostatky, zbraň, místo činu ani přiznání. Úplné spálení dvou těl v otevřeném ohni z akáciového dřeva je navíc tvrzení, které dobové záznamy pouze reprodukují, nikoli dokazují.
Podezření se obracelo také k Wittmerovým, protože jejich popis odjezdu se rozcházel s Ritterovým zápisem. Rozpor může znamenat záměrné krytí, omyl v datech nebo neúplnou informaci; sám o sobě neurčuje pachatele. Podobně jako u zmizení strážců majáku na Flannanských ostrovech se pozdější dramatické verze rozrostly kolem několika pevných údajů a velké mezery v dokumentaci.
Co případ skutečně ponechává otevřené
Jisté je, že baronka a Philippson na jaře 1934 zmizeli, Lorenz s Nyggerudem zahynuli žízní na Marcheně a Ritter zemřel po akutní nemoci. Není jisté, zda první dvojice tajně odplula, zahynula při neohlášené cestě, nebo byla zavražděna. Stejně nejasné zůstává, jak se Lorenzův člun dostal mimo zamýšlenou trasu a zda jeho smrt s předchozím zmizením vůbec souvisela.
Aféra na Floreaně proto není vyřešenou sérií vražd, ale několika odlišnými událostmi spojenými místem, krátkým časovým odstupem a vzájemně znepřátelenými svědky. Právě tento rozdíl je důležitý: archiv potvrzuje tragický sled událostí, zatímco viníka i jednotné vysvětlení ponechává otevřené. U podobně neúplně zdokumentovaných případů, jako je identita Isdalské ženy, může nové svědectví změnit interpretaci, ale nenahradí chybějící hmotné důkazy.
Panorama of Floreana Island, Galapagos · Stephen Montgomery from Kallangur, Australia · CC BY-SA 2.0 · Licence: CC BY-SA 2.0 · zdroj obrázku
Zdroje a další čtení
Související záhady
Diskuze
Buďte první, kdo přidá komentář
Máte vlastní vysvětlení, zkušenost nebo zdroj? Přidejte jej do diskuze.