Visuté zahrady: konkrétní událost a její stopy
Visuté zahrady popisují řečtí a římští autoři, ale babylonské klínopisné záznamy je bezpečně nejmenují a archeologie jejich polohu nepotvrdila. Hypotéza Stephanie Dalleyové přesouvá technicky náročné terasy do asyrského Ninive, kde král Sinacherib popsal zahrady i systém dálkového přívodu vody.
Případ „Visuté zahrady“ patří do oblasti Středomoří a jeho hlavní časový rámec je Starověk. Téma se řadí k případům typu „historická událost“; setkávají se v něm stály v Babylonu, Ninive, nebo vznikl jeden ze sedmi divů spojením několika tradic?. Záhada proto neleží v pouhé existenci události či objektu, ale v přesně vymezeném rozdílu mezi doloženým průběhem a částí, kterou dostupné nálezy dosud neurčují.
Visuté zahrady: první stopa – Stály v Babylonu
První rozhodující okolnost vyjadřuje téma „stály v Babylonu“. U případu „Visuté zahrady“ tento bod mění chronologii nebo fyzický obraz: určuje, které děje mohou patřit k sobě a které vznikly v jiném období. Podstatné přitom nejsou jen nápadné jednotlivosti, nýbrž jejich vztah k místu, materiálu a známým podmínkám.
Konkrétní podobu případu zachycují dobové písemnosti, tělesné pozůstatky a chronologie. Ty dovolují popsat, co se s objektem, lidmi nebo prostředím skutečně dělo, a současně ukazují meze rekonstrukce. U „Visuté zahrady“ tak není každá neznámá část stejně záhadná: některé možnosti vylučuje fyzika, datování či pevná časová osa, jiné zůstávají otevřené.
Visuté zahrady: druhý okruh – Vznikl jeden ze sedmi divů spojením několika tradic?
Druhý důležitý prvek případu „Visuté zahrady“ se týká otázky „vznikl jeden ze sedmi divů spojením několika tradic?“. Nejde o okrajovou kuriozitu, ale o detail, který vysvětluje, proč se případ stále vrací v odborné i populární debatě. Jeho význam se mění podle měřítka, dobové technologie a prostředí; stejný jev by za jiných podmínek nemusel mít stejnou příčinu.
K realistickému vysvětlení vede porovnání nezávislých stop. V praxi to u tématu „Visuté zahrady“ znamená spojit známý mechanismus s konkrétními rozměry, datem, polohou a následky, nikoli pouze prohlásit jev za běžný. Právě tato vazba vysvětluje, proč některé hypotézy pokrývají celý případ a jiné jen jeho nejpůsobivější detail.
Visuté zahrady mezi známým mechanismem a otevřenou otázkou
Třetí osu příběhu tvoří otázka „stály v Babylonu, Ninive, nebo vznikl jeden ze sedmi divů spojením několika tradic?“. Tady se odděluje potvrzená událost od interpretace: fakt, že část vysvětlení chybí, sám nepřidává důkaz fantastické variantě. U „Visuté zahrady“ musí každá navržená příčina odpovídat známému místu, období Starověk a stopám, které po sobě takový děj zanechává.
Největší nejistota případu „Visuté zahrady“ se týká otázky, zda lze určit chybějící rozhodnutí nebo totožnost aktéra. To je užší problém než tvrzení, že celý případ nemá vysvětlení. Některé části jsou uzavřené datováním, fyzikálním mechanismem nebo doloženou posloupností událostí; otevřená zůstává jen ta část, pro niž chybí rozlišující nález nebo měření. Pro srovnání s příbuzným tématem je užitečný také případ Homeric Question.
Visuté zahrady: otevřený bod – Stály v Babylonu, Ninive, nebo vznikl jeden ze sedmi divů spojením několika tradic?
Populární zkratka někdy vede k tomu, že se začne dát pozdější kronice stejnou váhu jako dobovému záznamu. U „Visuté zahrady“ tím vzniká dramatičtější, ale méně přesný příběh, protože zamění možnost za událost nebo pozdější legendu za původní okolnost. Střízlivější výklad přitom nemusí být nudný: stále ponechává skutečnou otázku, aniž by k ní přidával neexistující důkaz.
Význam tématu přesahuje samotnou záhadu. „Visuté zahrady“ přináší realističtější obraz minulosti bez dramatických zkratek a ukazuje, jak konkrétní společnost, přírodní prostředí nebo technický systém reagovaly na neobvyklou situaci. I zcela přirozené či lidské vysvětlení může být historicky a vědecky cennější než verze založená pouze na tajemství. Pro srovnání s příbuzným tématem je užitečný také případ Casket Letters.
Visuté zahrady: současný stav poznání
Nejlépe podložený současný závěr respektuje stály v Babylonu, Ninive, nebo vznikl jeden ze sedmi divů spojením několika tradic?. Ne všechny uváděné možnosti mají stejnou váhu: přednost mají ty, které současně vysvětlí čas, místo, materiál i pozorovaný následek. Zbývající nejistota je konkrétní a omezená, nikoli volný prostor pro libovolnou teorii.
Další posun u případu „Visuté zahrady“ by mohl přinést nový nález, přesnější měření nebo dosud neznámý dokument odpovídající povaze tématu. Do té doby je rozumné ponechat otevřenou otázku chybějící rozhodnutí nebo totožnost aktéra, ale zároveň zachovat všechno, co už o události v oblasti Středomoří bezpečně víme.
Babylon was a city of ancient Mesopotamia, the ruins of which can be found in present-day Al Hillah, Babil Province, Iraq, about 85 kilometers (55 mi) south of Baghdad. In the fertile Mesopotamian plain between the Tigris and Euphrates rivers, in what is now modern Iraq, is a mound, or tell, of broken mud-brick buildings and debris. This is all that remains of the ancient famed city of Babylon. Historical resources inform us that Babylon was in the beginning a small town that had sprung up by the beginning of the third millennium BC (the dawn of the dynasties). The town flourished and attained notable prominence and political repute with the rise of the first Babylonian dynasty. It was the "holy city" of Babylonia approximately 2300 BC, and the seat of the Neo-Babylonian Empire from 612 BC. The Hanging Gardens of Babylon were one of the Seven Wonders of the Ancient World. The earliest source to mention Babylon may be a dated tablet of the reign of Sargon of Akkad (ca. 24th century BC short chronology). The so-called "Weidner Chronicle" states that it was Sargon himself who built Babylon "in front of Akkad" (ABC 19:51). Another chronicle likewise states that Sargon "dug up the dirt of the pit of Babylon, and made a counterpart of Babylon next to Agade". Some scholars, including linguist I.J. Gelb, have suggested that the name Babil is an echo of an earlier city name. According to Dr. Ranajit Pal, this city was in the East[3]. Herzfeld wrote about Bawer in Iran, which was allegedly founded by Jamshid; the name Babil could be an echo of Bawer. David Rohl holds that the original Babylon is to be identified with Eridu. Some Biblical literalists believe that Nimrod was the original founder of Babel (Babylon), because this is stated in Book of Genesis 10. Joan Oates claims in her book Babylon that the rendering "Gateway of the gods" is no longer accepted by modern scholars.[citation needed] Over the years, the power and population of Babylon waned. From around the 20th century BC, it was occupied by Amorites, nomadic tribes from the west who were Semitic speakers like the Akkadians, but did not practice agriculture like them, preferring to herd sheep. The First Babylonian Dynasty was established by Sumu-abum, but the city-state controlled little surrounding territory until it became the capital of Hammurabi's empire (ca. 18th century BC). Hammurabi is known for codifying the laws of Babylonia into the Code of Hammurabi that was to have a profound influence on the region. From that time onward, the city continued to be the capital of the region known as Babylonia — although during the 440 years of domination by the Kassites (1595–1185 BC), the city was renamed Karanduniash. The city itself was built upon the Euphrates, and divided in equal parts along its left and right banks, with steep embankments to contain the river's seasonal floods. Babylon grew in extent and grandeur over time, but gradually became subject to the rule of Assyria. It has been estimated that Babylon was the largest city in the world from ca. 1770 to 1670 BC, and again between ca. 612 and 320 BC. It was perhaps the first city to reach a population above 200,000. It is recorded that Babylon's legal system developed a form of negligence law, and Babylon was probably the first culture to develop negligence law. In the common law world, the law of negligence was not fully rediscovered until the 20th century. During the reign of Sennacherib of Assyria, Babylonia was in a constant state of revolt, led by Mushezib-Marduk, and suppressed only by the complete destruction of the city of Babylon. In 689 BC, its walls, temples and palaces were razed, and the rubble was thrown into the Arakhtu, the sea bordering the earlier Babylon on the south. This act shocked the religious conscience of Mesopotamia; the subsequent murder of Sennacherib was held to be in expiation of it, and his successor Esarhaddon hastened to rebuild the old city, to receive there his crown, and make it his residence during part of the year. On his death, Babylonia was left to be governed by his elder son Shamash-shum-ukin, who eventually headed a revolt in 652 BC against his brother in Nineveh, Assurbanipal. Once again, Babylon was besieged by the Assyrians and starved into surrender. Assurbanipal purified the city and celebrated a "service of reconciliation", but did not venture to "take the hands" of Bel. In the subsequent overthrow of the Assyrian Empire, the Babylonians saw another example of divine vengeance. · Jim Gordon · CC BY 2.0 · Licence: CC BY 2.0 · zdroj obrázku
Zdroje a další čtení
- Hanging Gardens of Babylonnarrative discovery index
- Wikidata Q41931structured factual cross-check
- doi.orgindependent follow-up source
Související záhady
Diskuze
Buďte první, kdo přidá komentář
Máte vlastní vysvětlení, zkušenost nebo zdroj? Přidejte jej do diskuze.