Frau Troffea začala tančit uprostřed Štrasburku
Městské záznamy dokládají epizodu nutkavého tance, která zasáhla větší počet lidí a zaměstnala místní úřady. Přesné počty i příčina jsou v populárních verzích často jistější než v pramenech.
Psychogenní interpretace je vlivná, přesnou diagnózu účastníků však nelze zpětně laboratorně ověřit.
Během léta se přidaly desítky až stovky lidí
Štrasburk roku 1518 procházel sociálním, hospodářským a náboženským napětím. Městské záznamy ukazují, že úřady považovaly nekontrolovaný tanec za skutečný problém a hledaly praktickou i náboženskou reakci. Přesná velikost skupiny a zvláště počet úmrtí jsou v populárních verzích často jistější než v dochovaných pramenech.
Hlad, nemoci a náboženský stres roku 1518
Navrhována byla otrava námelem, neurologická onemocnění a masová psychogenní reakce. Námelem se obtížně vysvětluje dlouhotrvající koordinované chování velké skupiny. Wallerova psychogenní interpretace lépe zapojuje stres a kulturní očekávání, ale ani ji nelze po pěti stoletích experimentálně potvrdit u každého účastníka.
Otrava námelovými alkaloidy má vážné slabiny
Příběh bývá zkracován na větu, že lidé „tančili, dokud nezemřeli“. Taková dramatická formulace směšuje dobře doložené rozhodování městských úřadů s nejistými počty a pozdějšími obrazy. Skutečná historická záhada je subtilnější: proč se podobné chování v daném kulturním prostředí rozšířilo mezi více lidí.
Město udělalo nejprve přesný opak toho, co by doporučil dnešní lékař
Podle kronik začala v červenci 1518 jistá Frau Troffea tančit v ulici a nedokázala přestat. Během dalších týdnů se přidávali další lidé. Městské úřady přijaly teorii, že nemocní se musí „vytančit“, a zajistily prostory i hudebníky. Když se stav nezlepšoval, byl přístup změněn a tanec i hudba byly omezeny; postižené pak posílali k svatyni sv. Víta.
Hypotéza otravy námelovými alkaloidy se stala populární, protože námel může vyvolat křeče a halucinace. Dlouhé koordinované tančení v letním horku ale s těžkou ergotovou intoxikací příliš nesedí. Historik medicíny John Waller zdůrazňuje extrémní stres tehdejší populace: hlad, epidemie, vysoké ceny a náboženskou víru v trest svatého Víta. V takovém prostředí je masová psychogenní reakce schopná šířit se pozorováním a očekáváním vážným vysvětlením.
Čísla postižených a zprávy o úmrtích se v populárních textech často nafukují, protože prameny nejsou moderní zdravotní statistikou. Jisté je, že městské úřady událost považovaly za vážnou a měnily kvůli ní opatření. Důležitý je také kulturní význam svatého Víta: v pozdně středověké a raně novověké Evropě existovaly představy o tanečních posedlostech a uzdravení u jeho svatyní. Psychogenní vysvětlení proto není tvrzení, že si lidé „vymýšleli“. Znamená, že extrémní stres, očekávání a sociální napodobování mohou vyvolat skutečné tělesné chování bez infekčního patogenu.
Úřady nejprve najaly hudebníky, potom změnily taktiku
Když se v červenci 1518 ve Štrasburku rozšířil nekontrolovaný tanec, městští představitelé přijali dobovou lékařskou představu, že nemocní musí tančit, dokud se stav nevyčerpá. Zřídili proto prostor pro tanec a najali hudebníky. Pokud šlo o sociálně a psychologicky šířenou reakci, mohl tento krok problém paradoxně zesílit tím, že dal chování veřejné místo a rytmus.
Později město přístup obrátilo: hudbu a tanec omezilo a část postižených posílalo k poutnímu místu svatého Víta. Historik John Waller spojuje epizodu s mimořádným stresem, hladem, nemocemi a náboženským strachem v regionu. Teorie otravy námelem má problém vysvětlit dlouhotrvající koordinované pohyby velkého počtu lidí. Přesné počty obětí jsou nejisté, ale městské záznamy potvrzují, že úřady skutečně čelily rozsáhlé a neobvyklé taneční epidemii.
Podobné taneční epizody byly v Evropě známy už před rokem 1518
Štrasburský případ nebyl úplně bez precedentu. Středověké a raně novověké prameny popisují další epizody skupinového tance či křečovitého pohybu v Porýní a Nizozemsku, někdy spojené se svatým Vítem nebo svatým Janem. To je důležité pro psychogenní vysvětlení: lidé roku 1518 žili v kultuře, která už pro podobné tělesné projevy měla známý náboženský vzorec. Stres se proto nemusel projevit náhodně, ale způsobem, který byl společensky rozpoznatelný a mohl se mezi lidmi šířit.
Související témata
Sébastien Brant (1458-1521) · Licence: Public domain · zdroj obrázku
Zdroje a další čtení
Související záhady
Diskuze
Buďte první, kdo přidá komentář
Máte vlastní vysvětlení, zkušenost nebo zdroj? Přidejte jej do diskuze.