Sedm měst za severní hranicí
Po španělském dobytí části Ameriky se příběhy o bohatých zemích staly mocným motorem dalších expedic. Na sever od Nového Španělska se začaly šířit zprávy o několika velkých městech, která pozdější tradice označovala jako Sedm měst Cíboly. Vyprávění se opíralo o skutečnost, že v americkém Jihozápadě existovaly rozsáhlé puebloské komunity, ale jejich velikost a bohatství byly v koloniální představivosti dramaticky zvětšeny. V prostředí nedávných úspěchů Cortése a Pizarra nebyla myšlenka další bohaté říše pro Španěly absurdní.
National Park Service spojuje zlom s návratem Álvara Núñeze Cabezy de Vaca a jeho společníků do Mexika roku 1536. Jejich dlouhá cesta přinesla informace o severních zemích, které další posluchači interpretovali jako možné stopy bohatých měst. Ještě silnější očekávání vytvořila výprava františkána Marcose de Nizy v roce 1539. Jeho zpráva přesvědčila místokrále Antonia de Mendozu, že severní oblast stojí za rozsáhlou expedici. Z neurčitých zpráv se tak stal politický projekt.
Marcos de Niza a Háwikuh
Marcos cestoval na sever s Estevanem, zkušeným účastníkem dřívější Narváezovy výpravy. Estevan postupoval před hlavní skupinou a u zúňského puebla Háwikuh byl zabit. Marcos se podle vlastního líčení k sídlu nepřiblížil tak, aby ho mohl důkladně prozkoumat, přesto po návratu popsal Cíbolu způsobem, který podporoval představu velkého a bohatého města. NPS upozorňuje, že jeho zpráva byla přehnaná a že následná expedice očekávala mnohem více, než místní realita mohla nabídnout.
Háwikuh ovšem nebylo „ničím“. Archeologie a historické záznamy ukazují velké zúňské pueblo s vícepatrovými kamennými a hliněnými stavbami a stovkami obyvatel. Pro Evropany hledající městskou společnost tedy šlo o skutečně významné osídlení. Omyl spočíval v jeho překladu do evropské představy zlata a drahokamů. Stavby, které místní kultura považovala za normální a hodnotné, byly Španěly měřeny podle očekávání vytvořeného zprávami o bohatství. Rozdíl mezi těmito dvěma měřítky pak vedl k prudkému zklamání.
Coronadova výprava
V roce 1540 vedl Francisco Vázquez de Coronado velkou expedici na sever. Její logistický rozsah ukazuje, jak vážně byla možnost bohaté Cíboly brána. Když Španělé dorazili k Háwikuh, nenašli město se zlatnickými ulicemi ani drahokamy ve dveřích. Setkali se s kamenným pueblem a s lidmi, kteří měli vlastní politickou, hospodářskou a duchovní strukturu. Po neúspěšném vyjednávání Španělé sídlo napadli a použili jako základnu.
Zklamání neukončilo hledání. Expedice vysílala další skupiny k Hopiům, Grand Canyonu a později směrem k Pecosu a planinám. Nové zprávy o bohaté Quiviře vytvořily další vlnu očekávání. Tím se příběh Cíboly propojuje s širším mechanismem koloniální expanze: neověřená informace o bohatství mohla ospravedlnit další pochod a vojenský zásah. Podobně jako u El Dorada se legenda neposouvala jen jako příběh; měla konkrétní důsledky pro komunity, do jejichž zemí expedice vstoupily.
Šest měst a sedmé, které chybí
NPS dnes popisuje zúňský komplex Cíboly jako několik konkrétních puebloských sídel. Háwikuh bylo největší a odhady hovoří přibližně o stovkách obyvatel. Další známá sídla zahrnují Kechipbowa, Halona, Matsaki, Kiakima a Kwakina. Právě zde vzniká zajímavý detail: tradiční „sedmička“ neodpovídá jednoduše archeologickému seznamu. Pověstné sedmé město může být výsledkem evropské tradice čísla sedm a očekávání, která byla na skutečnou geografii aplikována.
To neznamená, že archeologie „vyvrátila“ existenci všech měst. Naopak potvrzuje, že oblast byla hustě osídlená a kulturně komplexní. Vyvrací spíše evropskou představu jejich povahy. Když se dnes řekne „Sedm měst zlata“, posluchač si představí ztracené metropole. Španělé ale potkali skutečná puebloská sídla, která nebyla ztracená ani mytická – jen neodpovídala očekávané ekonomice drahých kovů. Záhada je tedy částečně výsledkem chybného překladu mezi kulturami.
Legenda jako motor násilí
Romantické vyprávění o hledání pokladu někdy zakrývá násilnou stránku expedice. Coronadovi lidé potřebovali potraviny a zásoby a jejich pohyb vedl ke konfliktům s místními obyvateli. NPS u Pecosu připomíná, že hledání Cíboly a dalších bohatých oblastí nebylo turistickým průzkumem, ale koloniální výpravou s vojenskou silou. Když očekávané bohatství chybělo, náklady nesly komunity, které byly nuceny poskytovat zdroje nebo čelit útokům.
To mění způsob, jakým bychom legendu měli číst. „Sedm měst“ nejsou jen neškodná pohádka o zlatě. Jsou příkladem toho, jak informace, přání a politické rozhodnutí vytvořily skutečnou historickou akci. Zároveň ukazují, proč jsou dobové zprávy problematické: jejich autoři nebyli neutrální pozorovatelé, ale účastníci systému, který od nových zemí očekával užitek. Přehánění nebo nepochopení mohlo mít pro expedici pozitivní důsledky, protože ospravedlňovalo pokračování průzkumu.
Co tedy byla Cíbola
Moderní archeologie umožňuje příběh obrátit. Místo otázky „kam zmizela zlatá města?“ se můžeme ptát, jak se reálná sídla Zuni proměnila v evropskou legendu. Odpověď vede přes zprávy přeživších, nedostatečně ověřené líčení Marcose de Nizy, očekávání místokrále a precedent nedávno dobytých bohatých říší. Každý krok byl sám o sobě pochopitelný, ale dohromady vytvořil obraz, který nemohl odpovídat realitě.
Sedm měst Cíboly je proto dobře dokumentovanou historickou legendou s jasným výsledkem: expedice města hledala a našla skutečné komunity, ale nikoli slíbené zlato. Není třeba předpokládat ztracenou metropoli ukrytou v poušti. Tajemství spočívá v informačním řetězci, který přeměnil několik pravdivých prvků na velké očekávání. Díky tomu je případ cennou připomínkou, že mýtus může zásadně ovlivnit dějiny i tehdy, když objekt, který slibuje, nikdy neexistoval v podobě, jakou si jeho hledači představovali.
Frederic Remington – Coronado's March 1540.jpg · Frederic Remington · Public domain · Licence: Public domain · zdroj obrázku
Související záhady
Diskuze
Buďte první, kdo přidá komentář
Máte vlastní vysvětlení, zkušenost nebo zdroj? Přidejte jej do diskuze.