Moře, které nikde nezačíná na pobřeží

Když se řekne moře, většina lidí si představí vodu sevřenou kontinenty nebo ostrovy. Sargasové moře je výjimka. Leží uprostřed severního Atlantiku a jeho hranice neurčují pláže, útesy ani státní mapy, ale obrovský systém oceánských proudů. Na západě jej vymezuje Golfský proud, na severu Severoatlantský proud, na východě Kanárský proud a na jihu Severní rovníkový proud. Hranice proto nejsou pevnou čárou – s prouděním a ročním obdobím se posouvají.

Uvnitř tohoto severoatlantického gyru se na hladině hromadí plovoucí hnědé řasy rodu Sargassum. Právě podle nich dostalo moře své jméno. Z dálky mohou vytvářet dlouhé pásy a rozsáhlé rohože, které starým námořníkům připadaly jako vegetace na otevřeném oceánu, stovky kilometrů od nejbližší pevniny.

Hranice se proto mohou v čase posouvat. Golfský proud, Severoatlantický proud, Kanárský proud a Severní rovníkový proud společně vytvářejí oběh, který oblast uzavírá, ale nejde o čáru, již by bylo možné nakreslit jednou provždy. Sargasové moře je spíš pohyblivá oceánografická oblast než klasické moře vymezené zeměpisnými břehy.

Zlatý plovoucí les

Sargassum není jen dekorace na hladině. Dva druhy typické pro tuto oblast žijí celý život volně v oceánu a rozmnožují se vegetativně. Plynové měchýřky je drží u hladiny, kde vytvářejí trojrozměrný habitat připomínající plovoucí les. Mezi větvemi řas se ukrývají drobní korýši, ryby, plži a další živočichové; některé druhy jsou na Sargassum tak specializované, že se vyskytují prakticky jen v tomto prostředí.

Pro mladé mořské želvy jsou plovoucí rohože úkrytem i zdrojem potravy během prvních let života. Oblast využívají migrující ryby, žraloci a kytovci. Zvláštní význam má Sargasové moře také pro evropského a amerického úhoře – právě sem dospělí jedinci po dlouhé migraci míří k rozmnožování, zatímco jejich larvy se následně vracejí s proudy směrem k Evropě a Severní Americe.

Život v Sargassu se přizpůsobil barvě i struktuře řas. Některé drobné ryby, krevety, krabi a plži mají žlutohnědé zbarvení, které je mezi větvičkami téměř dokonale maskuje. Plovoucí rohože tak fungují zároveň jako školka, úkryt, loviště i zastávka pro migrující druhy. To je důvod, proč ochrana Sargasového moře není jen otázkou zachování neobvyklé krajiny na hladině.

Kolumbus a první evropské příběhy

Evropští mořeplavci se se Sargassem setkávali už v době prvních transatlantických plaveb. Kryštof Kolumbus zaznamenal plovoucí řasy v roce 1492. Pro posádku, která neznala skutečnou šířku Atlantiku ani přesnou polohu budoucích pevnin, mohly pásy vegetace působit dvojznačně: na jedné straně naznačovaly život a snad i blízkost země, na druhé straně se stále objevovaly, aniž by pobřeží přicházelo.

Pozdější námořnická představivost spojila Sargasové moře s bezvětřím, dlouhými zdrženími a s představou lodí zachycených v husté vrstvě řas. Sargasso Sea Commission dnes takové obavy výslovně označuje za nepodložené. Řasy nejsou mechanická síť schopná zastavit oceánskou loď; mnohem reálnějším problémem historických plachetnic byl vítr, proudy, zásoby vody a navigační nejistota.

Kolumbovy zápisy ukazují také druhou tvář námořnické psychologie. Řasy mohly posádce naznačovat blízkost země, ale když se pevnina stále neobjevovala, stejný znak se měnil ve zdroj nejistoty. V éře bez přesné znalosti délky a bez moderní předpovědi počasí se z obyčejné přírodní zvláštnosti snadno stávalo znamení, které si lidé vykládali podle svých obav.

Proč může hladina působit podivně klidně

Subtropický gyre soustřeďuje vodu směrem do svého středu. Oblast je známá relativně teplou, slanou a často průzračnou vodou, ale zároveň je dynamická: procházejí jí fronty, víry a prstence oddělené od Golfského proudu. Některé vodní masy mohou v systému zůstávat velmi dlouho a proudění dokáže koncentrovat nejen Sargassum, ale také plasty a další plovoucí materiál.

To vytváří zvláštní paradox. Z paluby může část moře působit jednotvárně a téměř nehybně, zatímco pod povrchem probíhá složitá cirkulace. Moderní oceánografie proto popisuje Sargasové moře nikoli jako mrtvou kapsu oceánu, ale jako rozsáhlý, proměnlivý ekosystém propojený s celým severním Atlantikem.

Od ztracených lodí k Bermudskému trojúhelníku

Pověst tajemného moře se ve 20. století snadno propojila s příběhy Bermudského trojúhelníku. Geograficky se některé populární mapy těchto fenoménů překrývají, což vytvořilo lákavou představu obrovské oblasti, kde selhává navigace a mizí lodě i letadla. Samotné Sargasové moře ale neposkytuje známý fyzikální mechanismus, který by nevysvětlitelná zmizení způsoboval.

To neznamená, že je oblast bezpečná nebo nudná. Atlantik umí být prudký, počasí se mění a otevřené moře je vždy náročné prostředí. Záhada Sargasového moře však spočívá spíš v kontrastu mezi jeho historickou pověstí a skutečnou přírodou: místo dusivé pasti je to jeden z nejneobvyklejších plovoucích ekosystémů planety.

Dnešní problém je mnohem konkrétnější než legendární lodě uvázlé v řasách. Oblast protíná intenzivní lodní doprava a do subtropického gyru se mohou soustřeďovat plasty a další odpad. Sargassum navíc reaguje na změny oceánských podmínek. Tajemná pověst tak stojí vedle velmi současné otázky, jak chránit unikátní otevřené moře, které nepatří jedinému pobřežnímu státu.

V různých jazycích a tematických souvislostech se pro téma „Sargasové moře“ používají také označení Tajemná místa, celosvětové a napříč obdobími. Tato jména propojují vyprávění s místem celosvětové a obdobím napříč obdobími; nejde o další události, ale o názvy už popsaného případu, jevu nebo kulturního motivu.

Unknown author Unknown author · Licence: Public domain · zdroj obrázku

Související záhady

Království Kerma: núbijská mocnost, obří stavby deffufa a vztah k egyptským faraonům

Hohokam: pouštní zavlažovací kanály a opuštění velkých sídel v povodí řeky Gila

Úpadek Močiků: obětní rituály, povodně El Niño a proměna severního Peru

Říše Wari: andská silniční síť, plánovaná města a předchůdce incké státní moci