Drnové domy na okraji Atlantiku
L’Anse aux Meadows leží na severním konci Newfoundlandu u průlivu Belle Isle. Archeologové tu odkryli osm staveb rozdělených do tří skupin: tři obytné domy, kovárnu a čtyři dílny. Stěny tvořily dřevěné konstrukce překryté drny, stejně jako v soudobém Grónsku a na Islandu. Nešlo o město ani o zemědělskou kolonii. Tábor mohl pojmout až devadesát lidí a podle množství odpadu i oprav budov byl využíván jen krátce, pravděpodobně několik let.
Místo nebylo před připlutím Seveřanů liduprázdné. Stopy domorodého osídlení v okolí sahají nejméně čtyři tisíce let před vikinskou epizodu. Význam nálezu proto nespočívá v „objevení prázdné Ameriky“, ale v prvním archeologicky potvrzeném evropském táboře na kontinentu a v setkání dvou větví lidského osídlení, které se po dávné migraci kolem planety znovu přiblížily.
Spona, vřeteno a železo pro opravu lodí
Severský původ staveb neurčil jediný nápadný poklad, ale soubor drobných stop. V jednom ohništi ležela bronzová kruhová spona používaná k sepnutí pláště. Další nálezy zahrnovaly kamennou lampu, přeslen, část kostěné jehly, brousek, železné lodní nýty a velké množství strusky. Kovárna zpracovávala železo získané z místní bahenní rudy, patrně především pro opravy plavidel.
Přeslen a jehla ukazují, že výpravu netvořili pouze muži. Rozmanitost dílen zase odpovídá základně, kde bylo možné před další plavbou spravit loď, zpracovat dřevo a doplnit vybavení. L’Anse aux Meadows tak působí spíš jako předsunutý servisní a průzkumný tábor napojený na severské osady v Grónsku než jako pokus vybudovat trvalý stát za oceánem.
Kosmická událost zanechala v dřevě časovou značku
Dlouho bylo možné osídlení datovat jen přibližně k roku 1000. Běžné radiokarbonové rozmezí bylo příliš široké a islandské ságy byly zapsány až staletí po událostech. Zlom přineslo prudké zvýšení množství uhlíku-14 v atmosféře roku 993, způsobené mimořádnou kosmickou radiací. Tato změna se ve stromech po celém světě uložila jako rozpoznatelná značka v jediném letokruhu.
Vědci ji našli ve třech kusech dřeva z L’Anse aux Meadows. Všechny pocházely z různých stromů, měly zachovaný okraj pod kůrou a nesly čisté řezy kovovým nástrojem. Od letokruhu s událostí roku 993 pak stačilo spočítat kruhy k vnějšímu okraji. U všech tří vyšel stejný rok skácení: 1021. U jednoho stromu bylo možné určit jaro, u druhého léto nebo podzim.
Co přesně rok 1021 dokazuje
Výsledek je mimořádně přesný, ale jeho význam má jasné hranice. Dokazuje, že Seveřané roku 1021 na místě káceli a opracovávali čerstvé dřevo. Neříká, že tehdy dorazila první loď, ani že v témže roce tábor zanikl. Osídlení mohlo začít dříve a krátce pokračovat poté.
Stejně opatrně je třeba zacházet se ságami o Leifu Erikssonovi. Jejich vyprávění o cestách z Grónska dostalo v Newfoundlandu hmotnou oporu, nelze však každou postavu a epizodu automaticky přiřadit ke konkrétní budově. Rok 1021 je pevný bod v čase, nikoli potvrzení všech detailů později zapsaného příběhu.
Ořešáky ukazují dál na jih
V táboře byly nalezeny plody ořešáku popelavého a kus jeho dřeva. Tento strom na Newfoundlandu přirozeně neroste; jeho severní výskyt leží v oblastech dnešního Nového Brunšviku a Nového Skotska. Někdo tedy musel materiál přivézt z podstatně jižnějšího území. Nález podporuje představu, že základna u Belle Isle byla pouze vstupní branou k dalším cestám.
Právě zde začíná skutečná geografická záhada. Vinland v ságách mohl označovat širší oblast než jedno sídliště. Žádná další lokalita v Americe zatím nezískala stejně přesvědčivý soubor severských staveb a artefaktů. Údajné alternativní doklady, například Vinlandská mapa, navíc při moderních analýzách neobstály; jednotlivá Mainská mince mohla putovat domorodými obchodními sítěmi daleko od místa původního kontaktu.
Potvrzená výprava, stále neznámý rozsah
L’Anse aux Meadows uzavřelo starou otázku, zda se Seveřané dostali do Ameriky před Kolumbem: dostali, zanechali budovy a roku 1021 zde opracovávali dřevo. Neuzavřelo však pátrání po rozsahu jejich cest. Ořešáky ukazují k jihu, ságy popisují více krajin a tábor byl uzpůsoben k opravám lodí, ale další bezpečně potvrzené sídliště chybí.
Nejzajímavější možnost proto neleží v představě ztracené vikinské říše. Spíš čekáme na skromnější stopy krátkých výprav: železný nýt v neporušené vrstvě, dřevo opracované kovovým ostřím, ohniště nebo dočasnou dílnu. Jediný dobře doložený nález by mohl ukázat, zda byl Newfoundland konečnou zastávkou, nebo jen severní branou do mnohem většího Vinlandu.
Authentic Viking recreation, Newfoundland, Canada July 17 – 30, 2003 · Dylan Kereluk from White Rock, Canada · CC BY 2.0 · Licence: CC BY 2.0 · zdroj obrázku
Zdroje a další čtení
Související záhady
Diskuze
Buďte první, kdo přidá komentář
Máte vlastní vysvětlení, zkušenost nebo zdroj? Přidejte jej do diskuze.